Himba

8. července 2009 v 6:00 | WhiteShadow |  Politika
The Himba are an ethnic group of about 20,000 to 30,000 people living in northern Namibia, in the Kunene region (formerly Kaokoland). They are a nomadic, pastoral people, closely related to the Herero, and speak the same language.


Daily life
The Himba breed cattle and goats. The responsibility of milking the cows lies with the women. Women take care of the children, and one woman will take care of another woman's children. Women tend to perform more labor-intensive work than men do, such as carrying water to the village and building homes. Men handle the political tasks and legal trials.
The Himba wear little clothing, but the women are famous for covering themselves with a mixture of butter fat, ochre, and herbs to protect themselves from the sun. The mixture gives their skins a reddish tinge. The mixture symbolizes earth's rich red color and the blood that symbolizes life, and is consistent with the Himba ideal of beauty. Women braid each other's hair and cover it in their ochre mixture (called otjize in their language).
Modern clothes are scarce, but generally go to the men when available. Traditionally both men and women go topless and wear skirts or loincloths made of animals skins in various colors. Adult women wear beaded anklets to protect their legs from poisonous animal bites.
Boys are generally circumcised before puberty, as are girls, to make them eligible for marriage. Marriages are arranged at a daughter's birth and usually take place when the girl is between about 14 and 17.


Tribal structure
Because of the harsh desert climate in the region where they live and their seclusion from outside influences, the Himba have managed to maintain much of their traditional lifestyle. Members live under a tribal structure based on bilateral descent that helps them live in one of the most extreme environments on earth.
Under bilateral descent, every tribe member belongs to two clans, one through the father (a patriclan) and another through the mother (a matriclan). Himba clans are led by the eldest male in the clan. Sons live with their father's clan and when daughters marry they go to live with the clan of their husband.
However, inheritance of wealth does not follow the patriclan but is determined by the matriclan, i.e. a son does not inherit his father's cattle but his maternal uncle's instead.
Bilateral descent is found among only a few groups in West Africa, India, Australia, Melanesia and Polynesia and anthropologists consider the system advantageous for groups that live in extreme environments because it allows individuals to rely on two sets of families dispersed over a wide area.

Disaster and adversity
The Himba's history is wrought with disasters, including severe droughts and guerrilla warfare, especially during Namibia's quest for independence and as a result of the civil war in neighboring Angola.
In 1904, they suffered from the same attempt at genocide by the German colonial power under Lothar von Trotha that decimated other groups in Namibia, notably the Herero and the Nama. Historians recognise it as the first genocide of the 20th century.There were slaughtered an estimated 65 000 of the 80 000 Herero in a campaign which some survivor's descendents say set the pattern for the Jewish Holocaust in Nazi Germany nearly four decades later. In 2004 Germany offered its first formal apology for the colonial massacre, however, it denied to pay off demanded 4 billion dollars compensation.
In the 1980s it appeared the Himba way of life was coming to a close. A severe drought killed ninety percent of their cattle and many gave up their herds and became refugees in the town of Opuwo living in slums on international relief. Since they live on the Angolan border, many Himba were also kidnapping victims in the Angolan civil war.

Resurgence
Since the 1990s, the Himba have been successful in maintaining control of their lands and have experienced a resurgence. Many Himba now live on nature conservancies that give them control of wildlife and tourism on their lands.
They have worked with international activists to block a proposed hydro-electric dam along the Epupa Dam that would have flooded their ancestral lands.
The government of Namibia has provided mobile schools for Himba children. Vengapi Tijvinda, a grandmother in her 50s, says: "Life is still the same, but the children can read and write."

Religion
The Himba are a monotheistic people who worship the god Mukuru, but also practice ancestor worship as well. Each family has its own ancestral fire, which is kept by the fire-keeper. The fire-keeper approaches the ancestral fire every seven to eight days in order to communicate with Mukuru and the ancestors on behalf of his family. Often, because Mukuru is busy in a distant realm, the ancestors act as Mukuru's representatives.

Due to the uncontrolled influx of tourists into the Kaokoland, the Himba's lifestyle and culture have become increasingly endangered. Out of ignorance, tourists are introducing many alien concepts to the Himba culture, like giving sweets to the children and alcohol to the men. As a result of, many Himba have become beggars and alcoholics.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Himba je etnická skupina zhruba 20000 až 30000 lidí, žijících v severní Namibii, v regionu Kunene (dříve zvaném Kaokoland). Jsou to kočovníci a pastevci, historicky identičtí s etnikem Herero a mluví i stejným jazykem.

Denní život:
Lidé Himba pasou dobytek a kozy. Zodpovědnost za dojení krav leží na ženách. Ženy se starají o děti, přičemž jediná žena se může postarat i o děti jiných žen. Ženy mají tendenci vykonávat více pracovně náročné činnosti než muži, jako nošení vody do vesnice či stavění příbytků. Muži řeší politické úkoly a soudní řízení.
Himba nosí oděvy málo, ale ženy jsou známé tím, že se potírají směsí máslového tuku, okru a bylinek, aby se tak chránili před sluncem. Směs dává jejich pleti načervenalý odstín. Tato směs symbolizuje sytě červenou barvu země a také krve, kterážto symobolizuje život a odpovídá himbskému ideálu krásy. Ženy si navzájem splétají vlasy do copánků a potírají se svou okrovou směsí (v jejich jazyce zvané otjize).
Moderní šaty jsou vzácné, ale obvykle připadnou mužům, když se objeví. Muži i ženy chodí tradičně od pasu nazí a nosí sukně nebo bederní roušky vyrobené ze zvířecích kůží různých barev. Dospělé ženy nosí kotníkové řetízky ozdobené korálky, aby své nohy chránili od jedovatých uštknutí.
Chlapci jsou obvykle obřezáni před pubertou, stejně jako dívky, aby tak byli oprávněni k manželství. Manželství se domluví při narození dcery a obvykle se uskuteční, když má dívka mezi 14 a 17 lety.

Kmenová struktura:
Kvůli drsnému pouštnímu klimatu v regionu, kde žijí a také jejich ústraní od vnějších vlivů, si lidé z kmene Himba dokázali zachovat hodně ze svého tradičního životního stylu.
Himbové používají systém bilaterálního původu, který jim pomáhá žít v jednom z nejextrémnějších prostředí světa. Podle bilaterálního původu každý příslušník kmene patří ke dvoum klanům, k jednomu přes otce (patriklan) a k tomu druhému přes matku ( matriklan). Tyto klany jsou vedeny nejstarším mužem klanu. Synové žijí s klany svých otců a když se dcery provdají odcházejí žít s klanem svých manželů.
Nicméně dědictví majetku se neřídí patriklanem, ale je určeno matriklanem, např. syn nezdědí dobytek svého otce, ale namísto toho dědí od strýce z matčiny strany.
Systém bilaterálního původu byl zjištěn pouze mezi několika málo skupinami v západní Africe, Indii, Austrálii, Melanésii a Polynésii a antropologové ho považují za velmi výhodný pro skupiny žijící v extrémních prostředích, protože dovoluje jednotlivcům se spoléhat na dvě rodinná uskupení rozptýlená po široké oblasti.

Pohromy a strasti:
Historie lidu Himba je prostoupena pohromami, včetně kritických období sucha a partyzánské války, obzvláště během namibijského hledání nezávislosti a také v důsledku občanské války v sousední Angole.
V roce 1904 trpěli kvůli snaze o genocidu pod německou koloniální vládou, vedenou Lotharem von Trothem, která decimovala i ostatní skupiny v Namibii, zejména lid Herero a Nama. Historici o této události mluví jako o první genocidě 20. století. Odhaduje se, že bylo zmasakrováno 65000 až 80000 lidí z kmene Herero při vojenské akci, o které někteří potomci přeživších říkají, že nastavila vzor pro židovský holokaust v nacistickém Německu o téměř čtyři desetiletí později. V roce 2004 se Německo poprvé formálně omluvilo za tento koloniální masakr, nicméně odmítlo vyplatit požadovanou kompenzaci v hodnotě 4 miliardy dolarů.
V 80.letech se zdálo, že himbský způsob života se blížil ke svému konci. Katastrofické sucho zabilo devadesát procent jejich dobytku. Mnoho se jich vzdalo svých stád a stalo se uprchlíky ve městě Opuwo, žijících ve slumech z mezinárodní pomoci. Protože žijí na hranici s Angolou, mnoho z nich se stalo obětí únosů v angolské občanské válce.

Obnova:
Od 90. let jsou Himbové úspěšní v zajišťování kontroly nad svým teritoriem a zažívají obrození. Mnoho Himbů teď žije v přírodních rezervacích, které jim dávají kontrolu nad divokým životem a turismem na jejich území.
Pracovali s mezinárodními aktivisty na zablokování navržené hydro-elektrické hrázi podél
přehrady Epupa, která by zaplavila zemi jejich předků.
Namibijská vláda zřídila mobilní školy pro himbské děti. Vengapi Tijvinda, babička padesátnice, říká: "Život je stále stejný, ale děti umí číst a psát."

Náboženství:
Himba jsou monoteističtí lidé, kteří uctívají boha Mukuru, ale zároveň uctívají své předky. Každá rodina má svůj vlastní oheň předků, který je udržován určenou osobou. Tento strážce ohně přistoupí k plamenům vždy jednou za sedum až osum dní, aby komunikoval s Mukuru a předky jménem své rodiny. Protože Mukuru je často zaneprázdněn ve vzdáleném světě, předci vystupují jako představitelé Mukuru.

Kvůli nekontrolovanému přívalu turistů do Kaokolandu se životní styl a kultura lidu Himba stává stále více ohrožená. Čistě z neznalosti turisté vnášejí do jejich kultury mnoho cizích prvků, jako např. přinášení sladkostí dětem či alkoholu mužům. V důsledku čehož se z mnoha Himbů stali žebráci a alkoholici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Do you think that Himba people will make it through the 21st century?

I think so
I dont think so
I hope so
Hard to say

Komentáře

1 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 8. července 2009 v 15:30 | Reagovat

   Moderní věda a civilizace neznamená jen dobro. Tak velký pokrok má spoustu nedostatků. Kdyby všichni lidé na planetě žili podobným stylem, bylo by méně lidí, žilo by se kratší dobu, ale nebylo by žádné vyvražďování, alkoholismus nebo ničení přírody a vymírání zvířat.    Popravdě nedokážu odhadnout jestli přežijí jednadvacáté století, ale i blízká budoucnost v Evropě je nejistá...Pokrok začíná docházet příliš daleko, lidské hodnoty se mění...a na růžovou budoucnost to nevypadá.

2 Slávek Slávek | Web | 8. července 2009 v 20:49 | Reagovat

s podobnými kmeny a se stejným údělem jsem se setkal v Etiopii..kmen Mursi a Surma..i když jsou to podle našich, "civilizačních" měřítek, barbaři a divoši, musel jsem po pár dnech konstatovat, že jejich měřítko hodnot by prospělo i naši civilizaci:-)

3 pavel pavel | Web | 8. července 2009 v 21:26 | Reagovat

zajímavý článek...
tam nešlo o jiný názor, ale o urážky, osobní útoky, které by se ti taky nelíbily, když navíc ty lidi neznám a na jejich blogu jsem nikdy nebyl a taky je neurážím... taky si domů nezveš takové lidi... proč by tu potom bylo blok a mazání... jsem tu na blogu jen pro pobavení a ne pro hádky, ahoj a hezký den  :-)

4 Slávek Slávek | Web | 9. července 2009 v 22:08 | Reagovat

[3]: Pavko, nelži a zapoj se do diskuze k Tvému chování tam, kde se to řeší...
http://greybeard.blog.cz/0907/pavliku-diiiky  ..postav se k tomu čelem a nepomlouvej na cizím blogu:-)..autor tohoto zajímavého blogu si rozhodně nezaslouží být zatahován do Tvých fabulací:-)

5 ileana ileana | Web | 2. srpna 2009 v 11:47 | Reagovat

Zajímavý článek. Mě nejvíc udeřilo do očí do obřezávání. V Africe, Polynésii a tak podobně je to zvykem, ale je to dost brutální věc, hlavně pro mladé holky.

Holt...kontaktu s jinou civilizací se neubrání nikdo, kdo žije v tomhle světě. Je sice smutné, že to zníčí jejich unikátní kulturu...ale v minulosti se takových věci stalo hodně a ještě se jich hodně stane. Popravdě si myslím, že na konci 21.století z nich zbydou jen památky v rezervacích, něco málo v muzeích a tak podobně. Asi jako s indiány.

6 Jat Marriage Jat Marriage | E-mail | Web | 22. července 2017 v 9:27 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama