15 years after the genocide/ 15 let poté

22. května 2009 v 17:52 | WhiteShadow |  System of a down
This year in April it is exactly 15 years since the scary happenings which could have changed the world to better forever. But the truth is that most people still don´t know the first thing about the existence of Rwanda. It is here, in a small African country which used to be called African Switzerland, where an apalling million of people died 15 years ago. It wasn´t a war. It was a genocide!

Genocide 3
Beginning on April 6, 1994, and for the next hundred days, up to 800,000 Tutsis were killed by Hutu militia using clubs and machetes, with as many as 10,000 killed each day.
Rwanda is one of the smallest countries in Central Africa, with just 7 million people, and is comprised of two main ethnic groups, the Hutu and the Tutsi. Although the Hutus account for 90 percent of the population, in the past, the Tutsi minority was considered the aristocracy of Rwanda and dominated Hutu peasants for decades, especially while Rwanda was under Belgian colonial rule.
Following independence from Belgium in 1962, the Hutu majority seized power and reversed the roles, oppressing the Tutsis through systematic discrimination and acts of violence. As a result, over 200,000 Tutsis fled to neighboring countries and formed a rebel guerrilla army, the Rwandan Patriotic Front.
In 1990, this rebel army invaded Rwanda and forced Hutu President Juvenal Habyalimana into signing an accord that mandated that the Hutus and Tutsis would share power.
Genocide 5

Ethnic tensions in Rwanda were significantly heightened in October 1993 upon the assassination of Melchior Ndadaye, the first popularly elected Hutu president of neighboring Burundi.
A United Nations peacekeeping force of 2,500 multinational soldiers was then dispatched to Rwanda to preserve the fragile cease-fire between the Hutu government and the Tutsi rebels. Peace was threatened by Hutu extremists who were violently opposed to sharing any power with the Tutsis. Among these extremists were those who desired nothing less than the actual extermination of the Tutsis. It was later revealed they had even drawn up lists of prominent Tutsis and moderate Hutu politicians to kill, should the opportunity arise.
In April 1994, amid ever-increasing prospects of violence, Rwandan President Habyalimana and Burundi's new President, Cyprien Ntaryamira, held several peace meetings with Tutsi rebels. On April 6, while returning from a meeting in Tanzania, a small jet carrying the two presidents was shot down by ground-fired missiles as it approached Rwanda's airport at Kigali. Immediately after their deaths, Rwanda plunged into political violence as Hutu extremists began targeting prominent opposition figures that were on their death-lists, including moderate Hutu politicians and Tutsi leaders.
The killings then spread throughout the countryside as Hutu militia, armed with machetes, clubs, guns and grenades, began indiscriminately killing Tutsi civilians. All individuals in Rwanda carried identification cards specifying their ethnic background, a practice left over from colonial days. These 'tribal cards' now meant the difference between life and death.
Amid the onslaught, the small U.N. peacekeeping force was overwhelmed as terrified Tutsi families and moderate politicians sought protection.
Genocide 9

Among the peacekeepers were ten soldiers from Belgium who were captured by the Hutus, tortured and murdered. As a result, the United States, France, Belgium, and Italy all began evacuating their own personnel from Rwanda.
However, no effort was made to evacuate Tutsi civilians or Hutu moderates. Instead, they were left behind entirely at the mercy of the avenging Hutu.
Back at U.N headquarters in New York, the killings were initially categorized as a breakdown in the cease-fire between the Tutsi and Hutu. Throughout the massacre, both the U.N. and the U.S. carefully refrained from labeling the killings as genocide, which would have necessitated some kind of emergency intervention.
On April 21, the Red Cross estimated that hundreds of thousands of Tutsi had already been massacred since April 6 - an extraordinary rate of killing.
Genocide 7
The U.N. Security Council responded to the worsening crisis by voting unanimously to abandon Rwanda. The remainders of U.N. peacekeeping troops were pulled out, leaving behind an only tiny force of about 200 soldiers for the entire country.
The Hutu, now without opposition from the world community, engaged in genocidal mania, clubbing and hacking to death defenseless Tutsi families with machetes everywhere they were found. The Rwandan state radio, controlled by Hutu extremists, further encouraged the killings by broadcasting non-stop hate propaganda and even pinpointed the locations of Tutsis in hiding. The killers were aided by members of the Hutu professional class including journalists, doctors and educators, along with unemployed Hutu youths and peasants who killed Tutsis just to steal their property.
Many Tutsis took refuge in churches and mission compounds. These places became the scenes of some of the worst massacres. In one case, at Musha, 1,200 Tutsis who had sought refuge were killed beginning at 8 a.m. lasting until the evening. Hospitals also became prime targets as wounded survivors were sought out then killed.
In some local villages, militiamen forced Hutus to kill their Tutsi neighbors or face a death sentence for themselves and their entire families. They also forced Tutsis to kill members of their own families.
By mid May, an estimated 500,000 Tutsis had been slaughtered. Bodies were now commonly seen floating down the Kigara River into Lake Victoria.
Confronted with international TV news reports depicting genocide, the U.N. Security Council voted to send up to 5,000 soldiers to Rwanda. However, the Security Council failed to establish any timetable and thus never sent the troops in time to stop the massacre.
The killings only ended after armed Tutsi rebels, invading from neighboring countries, managed to defeat the Hutus and halt the genocide in July 1994. By then, over one-tenth of the population, an estimated 800,000 persons, had been killed.

*
My talented students from this year after graduation daily studies were working for one month on a project which they themselves called April Horror in Rwanda. After we watched a film Sometimes in April and specific tasks were given, including videopresentation for Youtube, I didn´t get involved in the project at all. The video has got some gramatical, stylistic and also factual mistakes but the main point stays pretty clear. This way I would like to thank Class B and I´m clapping my hands. I have never had better material in my class than I have now.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Letos v dubnu uběhlo přesně 15 let od děsivých událostí, které mohly navždy změnit svět k lepšímu. Ale pravdou zůstává, že většina lidí o existenci Rwandy stále nemá ani páru. A přece právě tady, v malé africké zemi, které se kdysi říkalo Africké Švýcarsko, před 15 lety zahynulo neuvěřitelných milión lidí. Nebyla to válka. Byla to genocida!
Během 100 dnů, počínaje 6. dubnem 1994 bylo až 800000 Tutsi zavražděno milicemi kmene Hutu za použití palic a mačet. Každý den zahynulo zhruba 10 tisíc lidí.
Rwanda je jedna z nejmenších zemí ve Střední Africe s pouhými 7 miliony obyvatel a sestává ze dvou hlavních etnických skupin, Hutu a Tutsi. Ačkoli Hutu tvoří 90% obyvatelstva, v minulosti byla menšina Tutsi považována za aristokracii Rwandy a dominovala rolníkům Hutu po celá desetiletí, obzvláště za časů belgické koloniální vlády.
Když v roce 1962 Rwanda získala nezávislost nad Belgií, většinoví Hutu se chopili moci a prohodili role, utlačujíc Tutsi systematickou diskriminací a akty násilí.
V důsledku toho 200000 Tutsi uprchlo do sousedních zemí a vytvořilo povstalecké partyzánské vojsko - the Rwandan Patriotic Front.
V roce 1990 toto povstalecké vojsko vtrhlo do Rwandy a přinutilo Hutu prezidenta Juvenala Habyalimanu k podepsání dohody, která zaručovala, že Hutu a Tutsi budou sdílet moc.
Etnické napětí v zemi výrazně vzrostlo v říjnu 1993 po zavraždění Melchiora Ndadaye, prvního demokraticky zvoleného Hutu prezidenta sousední země Burundi.
Mírové jednotky OSN čítající 2500 vojáků různých zemí byly poté vyslány do země, aby zachovaly křehký klid zbraní mezi Hutu vládou a Tutsi povstalci. Mír byl ohrožen extrémisty z kmene Hutu, kteří se násilně stavěli proti jakémukoli sdílení moci s Tutsi. Mezi těmito extrémisty byli takoví, kterým nešlo o nic menšího než o naprosté vyhlazení Tutsi. Později bylo odhaleno, že dokonce vytvořili seznamy prominentních Tutsi a umírněných politiků Hutu, kteří měli být zabiti až příjde příležitost.
V dubnu 1994 uprostřed stále se zvětšujících vyhlídek k násilí, rwandský president Habyalimana a nový president Burundi Cyprien Ntaryamira zorganizovali několik mírových setkání s Tutsi povstalci. 6. dubna na cestě ze setkání v Tanzánii bylo malé tryskové letadlo s oběma prezidenty sestřeleno ze země vypálenými střelami, když se přibližovalo k rwandskému letišti v Kigali. Okamžitě po jejich smrti se Rwanda ponořila do politického násilí, když extrémističtí Hutu začali útočit na prominentní postavy opozice, které byly na jejich seznamech smrti, a to včetně umírněných politiků Hutu a vůdců Tutsi. Zabíjení se poté rozšířilo po celé zemi, když milice Hutu vyzbrojené mačetami, holemi, puškami a granáty začaly hlava nehlava zabíjet Tutsi civilisty. Podle postupu, který přetrval ze starých koloniálních časů, každý jednotlivec nosil identifikační kartu, určující jeho etnický původ. Tyto ´kmenové karty´ nyní nabyli významu rozhodujícím mezi životem a smrtí. Uprostřed těchto útoků byla drobná mírová síla OSN zahlcena vyděšenými rodinami Tutsi a umírněnými politiky, hledajícími ochranu.
Mezi těmito členy mírových jednotek bylo 10 vojáků, kteří byli zajati, mučeni a zavražděni Hutu. V důsledku čehož USA, Francie, Belgie a Itálie začala evakuovat své vlastní obyvatelstvo z Rwandy.
Nicméně nebylo vyvinuto žádné úsilí k evakuování civilistů Tutsi a umírněných Hutu. Namísto toho byli ponecháni zcela na milost mstících se Hutu. Zpět na velitelství OSN v New Yorku bylo zabíjení zpočátku kategorizováno jako prolomení klidu zbraní mezi Hutu a Tutsi.V průběhu celého masakru se OSN i USA pečlivě vyhýbali označení tohoto zabíjení za genocidu, což by je povinovalo k nějakému druhu záchranné itervence.
21. dubna Červený Kříž odhadoval, že stovky tisíc již byly od 6. dubna zmasakrovány - neobyčejné tempo zabíjení.
Rada bezpečnosti OSN odpověděla na zhoršující se krizi jednomyslným odhlasováním opustit Rwandu. Zbývající příslušníci mírových jednotek byly staženy, zanechávájíc za sebou drobnou sílu 200 vojáků pro celou zemi. Hutu se nyní věnovalo genocidní mánii bez jakéhokoli odporu světového společenství, ubíjením holemi a sekáním mačetami bezbrané rodiny Tutsi kdekoli je našli. Rwandské státní rádio, kontrolované Hutu extrémisty dále vybízelo k zabíjení šířením neustálé propagandy nenávisti a dokonce určováním pozic, kde se Tutsi skrývali. Těmto zabijákům bylo pomáháno profesní třídou Hutu zahrnující žurnalisty, doktory a pedagogy společně s mladými nezaměstnanými Hutu a rolníky, kteří zabíjeli Tutsi jen aby ukradli jejich majetek.
Mnoho Tutsi hledalo útočiště v kostelech a areálech misií. Tato místa se staly scénami některých z nejhorších masakrů.V jednom případě bylo v Musha zabito 1200 Tutsi, kteří hledali útočiště, počínaje osmou hodinou ranní až do večera. Nemocnice se také staly hlavními cíli, kde zranění Tutsi, kteří přežili, byly vyhledáváni a zabíjeni.
V některých vesnicích byli Hutu milicemi přinuceni zabít své Tutsi sousedy nebo tak čelit rozsudku smrti pro sebe a celé své rodiny. I samotní Tutsi byli nuceni zabíjet členy svých vlastních rodin.
Odhaduje se, že do poloviny dubna bylo zmasakrováno 500000 Tutsi. Těla byla běžně k vidění, unášena řekou Kigara do jezera Victoria. Konfrontována mezinárodními televizními zpravodajstvími, která popisovala genocidu, Rada Bezpečnosti OSN odhlasovala vyslat do Rwandy 5000 vojáků, nicméně selhala ve vytvoření jakéhokoli časového plánu, a tak tyto jednotky nikdy nebyly vyslány včas na to, aby zastavily tento masakr.
Zabíjení skončilo teprve poté co Tutsi povstalci ze sousedních zemí vpadli do Rwandy, podařilo se jim porazit Hutu a zastavit tak genocidu v červenci 1994. Do té doby, byla více než desetina populace zavražděna, odhaduje se 800000 lidí.
*
Mí talentovaní studenti z letošního pomaturitního studia pracovali měsíc na projektu, který sami nazvali April Horror In Rwanda. Poté co jsme se společně podívali na film Sometimes in April a konkrétní úkoly byly rozdány, včetně videoprezentace pro Youtube, jsem dále do projektu vůbec nezasahoval.Video má nějaké gramatické, stylistické i faktografické nedostatky, ale hlavní pointa zůstává pěkně jasná. Tímto bych rád poděkoval třídě B a tleskám. Ještě nikdy jsem neměl ve třídě lepší materiál než mám dnes.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ileana Ileana | Web | 8. června 2009 v 17:16 | Reagovat

Že by se lidé změnili...sice jsem v anketě dala "I don't think so."...ale absolutně pesimistická nejsem. Jen si ale myslím, že život jiného člověka - když to není někdo, koho znají, tak i když to není jeden ale milion, dva, tři..že to jde jaksi "mimo".

Každopádně, pokud nemáš námitek, ráda bych minimálně na tohle hodila odkaz na vlastní blog ;-)

2 WhiteShadow WhiteShadow | E-mail | Web | 8. června 2009 v 20:11 | Reagovat

No problem ;-)

3 martiiinkaaa martiiinkaaa | Web | 18. června 2009 v 19:30 | Reagovat

je to drsné:-( až vystuduju chtěla bych nějak pomoct...třeba jako dobrovolník...a nejhorší jo to že když jsem dala na blog první článek o hladomoru tak mi všichni psali že jsem blázen atd...takže lidi o tomhle nemají ani páru:-(

4 Vitaliy Vitaliy | E-mail | Web | 29. září 2011 v 15:45 | Reagovat

Dobrej blog

5 Al Al | E-mail | Web | 26. března 2012 v 13:58 | Reagovat

Tak to jo, jo

6 cheap bridesmaid dresses cheap bridesmaid dresses | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 8:18 | Reagovat

You made numerous nice ideas there. I done a search on the issue and learnt nearly all peoples will agree with your blog. If you had a Cesarean, you may think that sex right away is okay, but you still want to wait a while for your incision to heal properly.
http://www.movedress.com/bridesmade-dress-function-occasion.html

7 ZdenekN ZdenekN | E-mail | 17. ledna 2017 v 20:36 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na whiteshadow.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

8 WaclawU WaclawU | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 15:34 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama